Když už testovat, tak ať to má alespoň smysl

První polovina školáků za sebou má skoro celý týden turnusové výuky a s tím spojené testování. Co jim to dalo, vzalo a co by se dalo udělat lépe? 

O pozitivním dopadu návratu do kolektivu asi není třeba sáhodlouze hovořit. Pro děti byla sociální izolace dlouhá a podepsala se jak na jejich psychice, tak na jejich studijních výsledcích (nemluvíme jen o oficiálním hodnocení, které je s ohledem na situaci určitě o něco mírnější, ale spíše o faktických znalostech). Poslat děti zpátky do lavic je bezesporu správný krok, který měl přijít už dřív. A co ty další související kroky? 

Testování netestujícími testy 

Radost ze znovuotevření škol kazí mnohým rodičům, dětem i pedagogům povinnost absolvovat pravidelné antigenní testování. Test má být proveden dvakrát týdně – v pondělí a ve čtvrtek. Alternativně je možné zajít i na spolehlivější PCR test, který by měl stačit jednou týdně, nicméně ten si rodiče musí v tuto chvíli zaplatit. Testování se momentálně vyhnou pouze děti, které v nedávné době onemocnění covid-19 již prodělaly (pokud mohou doložit, že ještě neuběhlo více než 90 dní od prvního pozitivního testu a zároveň už nejsou v karanténě).  

Když už testovat, tak ať to má alespoň smysl 

Pomineme-li konspirační teorie o tom, že testovací tyčinka mění lidskou DNA, zavádí dětem sledovací čipy a další perly, rodiče nejvíc rozčiluje fakt, že jsou do škol dodávány čínské antigenní testy LEPU, které již v několika srovnáních vyšly s velmi špatnými výsledky. Protože ve chvíli, kdy testy odhalí pouze malou část nakažených, celé testování tak nějak pozbývá smysl a děti opravdu jenom zbytečně stresuje.  

Na základě toho většina ředitelů základních škol respektuje, když si děti do školy přinesou vlastní antigenní test, pokud je na seznamu testů schválených pro samotestování Ministerstvem zdravotnictví. Rodičům to tak dává možnost testování dětí alespoň částečně ovlivnit. Jednak mohou zvolit způsob odběru vzorku, který jejich dítěti nejvíce vyhovuje – nejčastěji tedy volí testy ze slin (ale většině dětí nevadí ani výtěr z přední části nosu), jednak mohou zvolit výrobce. 

Proč mají mít děti roušku, když mají negativní test a učitel je očkovaný? 

Velmi dobrá otázka. I když se to na první pohled zdá jako úplný nesmysl, roušky bohužel mají svoje opodstatnění. Mnoho pedagogických pracovníků kvůli nedostatku očkovacích dávek stále není očkováno nebo ze stejného důvodu ještě čekají na druhou dávku vakcíny.  

A i když mají děti v pondělí ráno negativní test, mohou mít virus už v těle a test ho detekuje až při dalším testování – v tu chvíli tedy rouška chrání jejich spolužáky. A stejně to platí i obráceně – když má vaše dítě roušku, je chráněno pro případ, že u někoho z kamarádů test neodhalí virus včas. 

Hlavou zeď neprorazíš... 

Samozřejmě si můžeme položit otázku, proč tedy děti vůbec testujeme, když testy nejsou úplně průkazné a stejně je potřeba je dochránit rouškou... Ale pojďme jim radši ten čas v roušce udělat co nejsnesitelnější. Na začátku budete stát před rozhodnutím, zda dát dítěti roušku, či respirátor. A i když je samozřejmě pravda, že druhá možnost jim poskytne větší míru ochrany, doporučujeme přesto zvolit roušku. Jednorázové roušky jsou z lehkých a dobře prodyšných materiálů a díky tomu v ní váš malý školák nebude při několikahodinovém vyučování trpět tak jako v respirátoru. Pokud vám to bude připadat jako nedostatečná ochrana, sáhněte po nanorouškách CUBO, které poskytují ochranu srovnatelnou s respirátorem, ale dobře se v nich dýchá i při delším nošení – malým dětem velikost nanoroušky snadno přizpůsobíte tím, že ji nenasadíte za uši, ale sepnete za hlavou speciálním držákem na roušky.  

Následující dny a týdny ukážou, jak moc je tento systém výuky udržitelný. Pokud se podaří vyřešit otázku nespolehlivých testů, v ideálním případě by se k němu třeba mohly připojit i děti z druhého stupně, se kterými se zatím v rotační výuce nepočítá.